Šumava: Nahý král, autor Stanislav Ulčák, majitel lesa, včelař, fotograf

30.07.2012 20:46

Článek publikovaný na serveru Neviditelný pes zaručeně stojí za přečtení a zamyšlení. Po dlouhé řadě v médiích uveřejňovaných článků ortodoxních ekologistů podporujících ničení Šumavské přírody byl zveřejněn i názor podložený selským rozumem, moudrostí a láskou k přírodě.

Úryvek z článku:

Předčilo to všechny mé představy – tisíce povalených stromů, tisíce stojících suchých stromů. Naučná cedule o tom, že smrt stromů patří do života lesa, mě tedy pobavila ... napadlo mě drsné přirovnání: smrt patří i k životu člověka, ale to, co jsem viděl, patří do života lesa asi tak, jako hromady mrtvol – z lágrů a válek - do života člověka. Zatímco tu stromy umírají ve jménu růstu těch pravých stromů a toho pravého lesa - tam umírali lidé ve jménu vzniku těch správných lidí a toho správného národa. I to je historie a život lidstva, ale není to nic, z čeho by se měl člověk radovat a proti čemu by se neměl bránit.
Otázka není jestli kácet - nekácet, loupa(i)t - neloupa(i)t (jak to většinou prezentují sdělovací prostředky), ale jak vrátit stav kůrovce (stav lesa) do normálu, jak zabránit zbytečnému umírání zdravých stromů. Proč asi neslyšíme informaci, kolik zbytečně zemřelo stromů? Vždyť dříve taky byly vichřice a Šumava, ani lidé z toho tak nezešedivěli.
Smrt těchto stromů je nepatřičná a člověk jí měl zabránit – jsou to naši bratři. Jaký román by asi napsal JanVrba dneska? Ty stromy, které přežily vichřice a teď stojí suché, to byly opravdové živé bytosti, rostly desítky let, měly ohromnou sílu a plnily opravdové poslání vůči vodě, zemi, vzduchu, lesním tvorům – na nic si nehrály, ani si nemohou hrát, a jejich bolest a smrt byla opravdová. Co je jim platné, že umřely ve jménu nějakých hodnot, které umí chápat a formulovat úzká skupina lidí, která lpí na dogmatech a zákonech. Zákonech, které byly formulovány pro běžné situace, ne pro mimořádné události. Před časem v jedné zemi ctili zákon o ustrojení tak, že naháněli neustrojené dívky zpátky do hořící školy. Jak by asi reagovali zastánci bezzasáhovosti na lesní požár …. který taky patří odjakživa k životu lesa – bránili by zásekům, bránili by plameny vlastními těly? (Při kůrovcové kalamitě se sice z lesa nekouří, ale výsledek pak vypadá stejně.) Vždyť zásady o nekácení a nezasahování byly formulovány proto, že šumavské hvozdy byly uznány jako hodnota hodna zachování – aby ji uchránily – ne proto, že by na tomto pozemku měla vzniknout pokusná zahrada, kde se má příroda vrátit o staletí nazpět nebo co to udělá ... když se nic neudělá.
Člověk se rodí jako člověk a umírá jako člověk a i v době mezi těmito okamžiky je stále na prvním místě člověkem a až pak ekologem, členem strany, aktivistou. Ty stromy, co ještě žijí, jsou živé bytosti a měli bychom se k nim tak i chovat – to nejsou pimprlata na nějaké deskové hře, která, když se nedaří, se sbalí a nic se neděje.

Celý článek zde:

https://neviditelnypes.lidovky.cz/sumava-nahy-kral-02b-/p_spolecnost.asp?c=A120726_170638_p_spolecnost_wag

 

Naši přátelé