historie
Prvé známky o lesích městečka Volary jsou z doby Petra z Rožmberka, kdy měli volarští právo bezplatného odběru dříví a pastvy dobytka v lesích panství. Reskript Petra z Rožmberka z roku 1506 se zachoval v opise z roku 1783 a zní: "Tak jsou nás........ rychtář a konšelé jménem naší obce miestečka našeho Volar prosili co se mýti a pastvisk dotýče, kterýchž jsou prve vždycky užívali, abychom je v tom milostivě opatřiti ráčili, poněvadž jsme to seznali a srozumieli, že oni bez těch věcí svých živností míti nemohou, v tom jsme my jim vúle naše dáti a mocí listu tohoto dáváme, aby oni těch lesův okolo miestečka položených, i jejich budoucí k stavení i k palivu k jejich vlastním potřebám věčně budoucně užívali svobodně, bez všech poplatkův, taktéž i pastviští aby užívali a potřebovali ....... Jež dán na Krumlovie po narození syna Božího 1506 léta, v outerý po Kristově neděli..." V roce 1596 bylo volarským toto právo potvrzeno Petrem Vokem, ovšem s dodatkem: "Naproti však tomu budou povini a mají nám i budoucím naším za takové užívání dotčených lesův každého roku vždy při svatém Jiří do důchodův naších 8 kop míš. ... spravovati".
V roce 1601 koupil císař Rudolf II. od posledního Rožmberka Petra Voka spolu s Krumlovem i panství Prachatice (městečko Volary náleželo původně k městu Prachatice). Krátce na to přešlo panství Prachatice na Eggenbergy a v roce 1719 na Schwarzenbergy. Lesy nacházející se v katastru Volar byly spravovány panstvím Krumlov jako samostatný revír Wallern.
Za Eggenbergů, v roce 1688, došlo k vyznačení vnějších hranic revíru Volary proti panství Vimperk-Drslavice. Bylo osazeno ...."19 hranečníků počínaje od kamenných muk na Prachatické silnici, dále půlkruhem až na Pasovskou hranici." V roce 1708 byl vymezen osazením 136 hranečníků v okruhu kolem celého městěčka Volary vnitřní okruh.
V roce 1710 byl popsán okrsek Volarské huti, rozlohy jsou udány v hodinách cesty délky a šíře. K podrobnému zaměření pozemků došlo po roce 1719 a po roce 1784 inženýr Rosenauer zachytil hranice mapově. Podle Josefovského katastru (1786) činila celková výměra revíru Volary 4531 kj a 1479 sáhů, tedy asi 2 609 ha.
Od 1. do 7. srpna 1804 proběhlo mezi panstvím Krumlov v čele s lesmistrem Eustachem Vlčkem a volarskými komisionelní jednání. V odhadní tabele, která je součástí protokolu z tohoto jednání, se konstatuje, že do této doby volarští nedodržovali hranice vnitřního okrsku, devastovali do užívání jim svěřené lesy pasením dobytka v náletech, osekáváním zelených větví na stelivo a dokonce klučením stromů přeměňovali les na pole a louky. Není proto divu, že dohoda z tohoto jednání byla majitelem panství podepsána až 20. listopadu 1810. Volarští podle ní obdrželi do trvalého vlastnictví celkem asi 3128 ha pozemků, z toho asi 2308 ha lesů s povinností, že v nich budou hospodařit podle platných lesních řádů a zřeknou se práva požadovat jakékoliv plnění z ostatních lesů panství. Devastace volarských lesů volarskými usedlíky měla za následek zavedení Schwarzenbergského lesního řádu z roku 1715, který obsahoval řadu opatření ke zlepšení tohoto stavu. Tento řád se také týkal využ ívání lesů sklárnami, kterých v okolí Volar a Vimperka vzniklo v 16. a 17. století několik. Jednou z nejstarších byla Stögerhütte ležící na Zlaté ztezce západně od Volar.
Rok 1810 je zlomem v kvalitě lesnické evidence ve zdejších podmínkách. Přesto, že ještě v této době neexistoval přesný plán hospodaření pro volarské lesy, je již znát vliv nově zaváděného schwarzenbergského lesního řádu. Je až s podivem, že hlavní škody na lese v té době neměly na svědomí přírodní živly, ale obyvatelé Volar. Dne 15.7.1817 hlásí stožecký revírní myslivec purkrabskému úřadu, že "opětně zastihl 100 volů z městečka Volar, kteří se pásli v tříleté pasece v trati Schanzberg." Až do počátku 20. století jsou zápisy stále podobné: pasení dobytka, hrabání steliva, těžba zdravých stromů ač v lese leží dost polomů a souší atd. Na tyto problémy měl určitě vliv i spor o užívání lesů přidělených městu roku 1810 mezi takzvanými "staro" a "novo" usedlími. Spor se táhl až do roku 1816, kdy bylo rozhodnuto ve prospěch 222 starousedlých podle stavu z roku 1785, kteří se stali uživateli lesů a ostatních pozemků.
Volarské lesy byly silně postiženy nejen obecně známou větrnou kalamitou v roce 1870 ale i v roce 1917. Tato kalamita měla nepřímý vliv na vznik organizace hospodařící s lesním majetkem města Volary. V této době bylo vyvráceno přes 20 000 pevných metrů dřeva a v lednu 1918 dalších 10 000 pevných metrů. Protože chyběly lesnické odborné a pracovní síly, trvaly odklízecí práce tři roky.
Prvním poválečný starosta Franz Merwald, zámečnický mistr z č.p. 357, objevil v červenci 1919 ve své kanceláři "Dřevní a pastevní právo obecní držby" a na základě potvrzeného pozvednutí privilegií českým parlamentem požadoval vrácení užívacích práv zpět městu. Na obecním jednání dne 20.8.1919 se občané usnesli, že založí úřad na správu lesního majetku. Dne 24.8.1919 nastoupili do služby vrchní fořt Wilhelm Walter, lesní geometr Fritz Seitschek, lesní Otto Fischer a Franz Kössl. Starousedlíci, kteří takto přišli o své užívací právo vyvolali s městem spor. Ten se táhl několik let a prošel všemi instačními místy. Až vyšší zemský soud v Brně v březnu roku 1923 rozhodl ve prospěch města. Starousedlým měšťanům pak byla soudem přiřknuta polovina užívacích práv na dobu šesti let.
Těžba dřeva ve volarských lesích v roce 1919 činila 8000 m3 ročně, do roku 1925 téměř 10500 m3 ročně a v roce 1925 pak 13000 m3. Ve válečných letech 1939 až 1945 vzrostla ještě o 75%. Lesní úřad hospodařil na ploše 2 763 ha.
Po skončení druhé světové války a převratu v roce 1948 se chýlila činnost městského lesního úřadu ke konci. Lesní majetek města Volary byl předán státu dne 5.a 6. února 1951. Byly předány lesy o výměře 3183 ha, živý inventář, drobné předměty, sazenice ve školkách, stroje a nářadí v celkové hodnotě 1,500.000 Kčs a 10 budov a hájenek.
Kontakt
Vyhledávání
Naši přátelé
.